Víte, jaký je rozdíl mezi peruánským Indiánem, pravověrným Židem u Zdi nářků, myslivcem a folklórním souborem, letuškou či uniformovaným policistou? Žádný! Všichni mají na hlavě klobouk z Nového Jičína.
Prosperita Nového Jičína voní kloboukem. Jakým? No, přece plstěným! Hospodářský rozvoj města se odehrával v naprosté symbióze s kloboučnickým průmyslem. V Novém Jičíně se dařilo textilnímu podnikání od 14. století. O dvě století později byla ze všech řemeslnických mistrů ve městě celá třetina soukeníků. Obchod se suknem vzkvétal a v 19. století bylo ve městě na 30 továren.
V té době byl Nový Jičín větším městem než Ostrava. Za první republiky se na počet obyvatel stal největším městem milionářů. A všichni byli majitelé textilních fabrik. Jako město s tradicí textilní a oděvní výroby se může Nový Jičín na mapě dnešní společné evropské historie pochlubit kontinuální sedmisetletou historií.
Pro zajímavost: jiné evropské město, spojené s výrobou klobouků od 16. století je Chazellessur Lyon ve Francii. Zlatá éra kloboučnického průmyslu se vztahuje k období před druhou světovou válkou, kdy zde rovněž působilo 30 továren. Dnes se zde klobouky již nevyrábějí. Výroba byla ukončena v sedmdesátých letech 20. století. Zdejší muzeum vlastní sbírku klobouků od 18. století.