Zatímco v sousedním Zlíně uskutečňuje Tomáš Baťa svůj sen o všesvětovém obuvnickém impériu, v Ostravě jiný obuvník sní o velkoměstě 20. století. A svůj sen uskutečňuje se stejnou vytrvalostí, odvahou a představivostí.
Nevěříte? Tak se přesvědčte!
Válka je prohraná, monarchie kapituluje. Syn obuvníka a sám vyučený obuvník Jan Prokeš začíná v samostatném státě uskutečňovat svůj projekt Velké Ostravy. To již je ovšem úspěšným politikem. Ve slezské části města se mu to nepodaří, ale v roce 1924 vzniká Moravská Ostrava. Sloučením 7 obcí má rázem přes sto tisíc obyvatel. Do připojených obcí Prokeš dobuduje silniční sítě, vodovod, kanalizaci či osvětlení a zavede veřejnou dopravu. Díky tomu má Ostrava až do roku 1932 čtyři Hřbitovní ulice, tři Tovární a také tři Havlíčkovy, Palackého, Vrchlického a další.
Nicméně, velkoměsto je na světě.
Již jako starosta města nechá postavit Novou radnici, která je doposud největší radniční budovou u nás. Další budovy rostly nevídaným tempem, ať již se jednalo o modernizaci nemocnice, výstavbu krematoria, městského koupaliště či vodárny a také protipovodňových nábřežních zdí řeky Ostravice.